Jak jedna (ne)povedená postel změnila můj svět

Většina mých dní začíná v servisu. Jako vedoucí oddělení řeším telefony, termíny a reklamace. Je to svět tabulek a nehmotných problémů. Ale pak jsou tu večery a víkendy, kdy se vracím k něčemu, co má skutečnou váhu a vůni. K dřevu.

Všechno to „zpískali“ rodiče

Můj příběh se začal psát v roce 2018. Tehdy jsem si vzal do hlavy, že rodičům vyrobím kvalitní postel z masivu. V hlavě jsem to měl načtené z fór a knih – „vždyť jsou to jen fošny a pár vrutů, to mám za víkend hotové,“ říkal jsem si.

Realita? Z „pár dní“ se vyklubalo 60 hodin tvrdé práce v ostravské Fajné dílně pod dohledem zkušenějších. Tehdy jsem pochopil dvě věci:

1. Že dřevo neodpouští chyby, ale odměňuje trpělivost.

2. Že už nikdy nechci pracovat s ničím jiným než s poctivým masivem.

Od jasanu k vlastní značce

Tak vznikl název LukAshWoodesign. Je v něm moje jméno, láska k designu a moje nejoblíbenější dřevina – jasan (Ash Wood). Začal jsem experimentovat s metodou EndGrain (čelní dřevo) a vznikl projekt Fajných prken. Chtěl jsem jít tou složitější cestou, protože věřím, že lidé stále dokážou ocenit ruční práci a kvalitu, která je přežije.

Nová kapitola: Stará pošta v Záblatí

Cesta to nebyla vždycky růžová. Prošel jsem si obdobím covidu, kdy se kurzy zastavily, i premiérou na MeatDesignu v Ostravě, kde jsem s trémou poprvé ukazoval své věci světu.

Největší zlom ale přišel v roce 2025. Po dlouhém hledání jsem našel útočiště v malé vesničce Záblatí u Bohumína. Pronajal jsem si prostory bývalé pošty a po 9 měsících kolaudací konečně otevřel vlastní dílnu. Tady teď vznikají vaše objednávky, tady testuji nové nápady a tady se s vámi potkávám na kurzech.

Proč to vlastně dělám?

Navzdory tomu, že je to finančně i časově náročný koníček, dílna je můj restart. Je to místo, kde vypínám telefony a zapínám hoblovku. Kde místo reklamací řeším kresbu letokruhů.

Tento blog zakládám proto, abych vás vzal s sebou k ponku. Chci vám ukázat, že dřevo má smysl a že i vy v sobě můžete najít kousek řemeslníka. Jak s oblibou říkám: „Lidičky, nehoňte se, nohy v teple a ono se to nějak poddá.“

Díky, že mě na téhle cestě doprovázíte.