Proč jsem vyměnil servis za piliny

„Dobrý den pane Lindner, máme problém na servisu...“ – tuhle větu slýchám denně. Jako vedoucí servisního oddělení trávím hodiny řešením krizí, plánováním a komunikací. Je to práce, která mě baví, ale přiznejme si to: je to neustálý psychický tlak. Když se večer vracím domů, moje hlava stále běží na 120 %.

Pak ale otevřu dveře své dílny.

Tady neexistují stovky e-mailů. Tady neexistují zákazníci s problémy na lince. Tady jsem jen já, kus poctivého dřeva a nástroje.

Dřevo je fascinující materiál. Je to živý organismus, který má svou hlavu. Někdy mě potrápí, někdy mě překvapí svou kresbou. Je to koníček, který bolí – jak časově (všechny ty víkendy a večery), tak finančně. Vybavit dílnu tak, aby výsledky stály za to, je běh na dlouhou trať. Ale ten pocit, když pod rukama cítím hladký povrch čerstvě ohoblované desky? To je moje terapie.

Proč o tom píšu? Chci vám ukázat, že i v dnešní digitální a uspěchané době má smysl tvořit něco rukama. Že i když máte zodpovědnou práci v kanceláři nebo servisu, můžete v sobě najít kus řemeslníka.

V tomhle blogu vás vezmu s sebou:

1. Do své dílny, kde uvidíte, jak vznikají unikátní kousky.

2. Na své kurzy, kde si můžete „zrobit“ něco vlastního.

3. A podělím se o to, co jsem se o dřevě za ty roky naučil – protože i já se pořád učím.

Díky, že u toho budete se mnou.